Tomáš Vondrovic: Ars micra

Ars micra Tomáše Vondrovice navazuje po stránce myšlenkové i v celkové poetice organicky na jeho předchozí sbírky Bod singularity a Verše včel. Formálně se liší tím, že autor tentokrát k jednotlivým básním přiřazuje prozaické „poznámky pod čarou“ poskytující prostor pro reflexe a asociace, ať už logické, filosofické či symbolické. Samotný zázev Ars micra znamená, jak autor upozorňuje, „umění malého“ – niternou práci, kterou každý více či méně vědomě koná sám na sobě po celý život. Tato duchovní činnost bývá však často stavěna do protikladu jak k všednímu, běžnému životu, tak k rovinám náboženským či filosofii a umění Opus Magnum, „Velkého Dílu hermetiků“: odtud narážka na opozitum Opus Magnum – Ars micra. Kontrapozice je podle přesvědčení autora pouze zdánlivá. Právě setkávání a prolínání, nikoli izolace jednotlivých rovin, jsou podmínkou, materiálem i kořením hledání cesty životem jak hic et nunc, tak i v jeho vyšších rovinách či aspektech. Toto přesvědčení je inspirací a základním tématem, páteří sbírky, „fabulí bez fabule“, která má svou logiku, vývoj i poslání. „Vysvětlivkami pod čarou“ opatřuje pak autor verše nejen pro upřesnění výrazů či symbolů; často jsou samy otázkou, prostorem pro zastavení se, zamyšlení. Konkrétní témata či obrazy (osobní i reflektující stav ducha doby) vytvářejí vnitřní osu, nevyřčenou výpověď o cestě srdce a mysli „dolů a vzhůru“. Zvolená poetika se – nejen náměty – dotýká orfické poezie: hovoří o lásce a víře, nikoli ovšem o „víře v sebe“ a lásce jakožto „erotické vášni“. Je to svého druhu lyrická filosofie či filosofická lyrika, snažící se postihovat skutečnosti, které se nevměstnají do zaběhaných kategorií mluvy denního shonu.