Oscar V. de Lubicz-Milosz: Ars Magna

Ars Magna (Velké dílo) jednoho z největších básníků 20. století,je záznamem meditací a zkušenosti vycházející z převratných poznání na pozemském horizontu vědy, překvapivě souznících ve směru vertikálníms dávnými duchovními směry ústícími v čirém transcendentnu věčného božství: V této mystické básni v próze se mísí a spájí elementy dávné alchymie a kabalistickéalgebry s poznatky kvantové fyziky; narážky, ohlasy a filiace protínající jednou sféry Dantova Empyrea, podruhé Hölderlinova Hyperionu či Goetheho nebo Schillerova Elysia."Tyto stránky jsem napsal pouze pro tebe, můj synu ve vzdálené budoucnosti. Ars Magna je pyramida, jejíž základna \nje široká a do výšky se zužuje. Vtiskl jsem svému Velkému Dílu tu nejmenší \nrozlohu a největší možnou váhu, aniž bych se snažil být vyslyšen zmítanou \nelitou tohoto období Turby, a tedy putrefakce: naše velké politické a sociální \nválky jsou strašlivými poli, naše pojetí lásky mrvou a naše věda měkkým zrnem, \njež slunce obnovy ještě nenechalo vyklíčit. Ó Pohybe, Krvi vytrysklá \nv božském Fiat, když jsem tě zatratil, byl jsem sám úderem Mistrova srdce! Nyní se mé nohy opět pevně \nopírají o zemi, mou matku. Chci žít, žít a pracovat pro lidi, mé nepřátele. Probuď se, Vesmíre, rozlij se \npřes miliardy mléčných drah, tvých žil, ó magická Krvi vytrysklá \nz Mistrova srdce! Ó živote, svatý živote, zjev se v hlubinách stínu, \nnesmírný a zářivý. Požehnaná hodina! Den země, surový jako muž a prolhaný jako \nžena, zavírá oči oceánů a moří a pohled moudrosti klesá z myriád očí na \nmou pozlacenou duši. Má noční pravda se probouzí, jsem svobodný, svobodný! Již \nnejsem zbabělým tvůrcem iluzí; skoncoval jsem s komedií očišťování \npozemské věci, již miluji svou slabostí. Jsem svobodný! To je jako bych byl \nmrtvý. Buď zdráv, vesmíre, má lásko!"