Martin Buber: Lidské a mezilidské. Spisy k dialogickému principu v psychologii a psychoterapii

Detailní popis produktu

V díle Martina Bubera (1878–1965) se personalistická filosofie neustále prolíná s psychologickými tématy, včetně mnoha přesahů do psychoterapie. Věnoval se jim již od dob studií a zejména od počátku 20. století, kdy se začal seznamovat s psychoanalýzou a později i s Jungovou hlubinnou psychologií. Buberův vztah k oběma metodám nepostrádal kritický pohled, přičemž v prvním případě vyjadřoval nesouhlas s redukcionistickými postoji nejen ve vztahu k náboženství a zdůrazňoval respekt vůči úplnosti člověka při terapii, v obou případech se pak zaměřoval proti čistě analytické metodě, preferující podle něj pouze dílčí sféry. V jednotlivých esejích a přednáškách (pro jungiánský Curyšský psychologický klub nebo freudiánsky zaměřenou Washingtonskou školou psychiatrie) formuluje různými způsoby své pojetí člověka a možnosti svého vkladu do zmíněných oborů. Z těchto hledisek pak Buber nově posuzuje otázky osobnosti, ducha a duše, vědomí a nevědomí, přenosu, existenciální viny a jejího odčinění atd. Léčení psychické nemoci podle něj zahrnuje celistvé léčení vztahů člověka k lidem a ke světu. Od terapeuta si pak žádá jednak to, aby s klientem či pacientem jednal jako s osobou, nikoli jako s objektem, jednak aby jej uznával nejen v přítomné, ale i v potenciální úplné podobě, k níž se teprve může vyvinout. Proto je také nutné ve velké míře vyjít nad zažité vzorce jednotlivých škol a setkat se navzájem v bytostné mezilidské skutečnosti (das Zwischenmenschliches), která přesahuje individuální i kolektivní sféru a je autentickým „bytím pospolu“.