José Donoso: Obscénní pták noci

Obscénní pták noci je román, který nemá obdoby. José Donoso kdysi přiznal, že při jeho psaní trpěl nesnesitelnými bolestmi – a pochopil, že pokud knihu nedokončí, nikdy se jich nezbaví. Výsledný „totální román“ se mezitím stal textem, o kterém se píší celé disertace. Moc a bezmoc, mužství a ženství, ošklivost a krása, skutečnost a sen, řád a chaos, tvář a maska, bujnost a úpadek, bída a bohatství – každá z těchto opozic by vydala na několik pojednání i za předpokladu, že by do sebe nebyly v knize tak nesmlouvavě zaklesnuté. V sevření těchto rozporů zaznívá slábnoucí hlas Humberta Pe?alozy, který tráví své dny v polorozpadlém domě mezi dožívajícími stařenami a sám se stává jednou z nich. Na líci světa neuspěl, a tak se usadil na jeho rubu, po boku „lidské suti“, aby sám sebe jednou provždy popřel. Jde ale jen o jednu z mnoha proměn, jimiž postavy Obscénního ptáka noci procházejí.

José Donoso (* 1924 v Santiagu de Chile – † 1996 tamtéž) byl jedním z nejvýznamnějších autorů spojovaných s boomem hispanoamerické prózy na konci šedesátých let – po boku Julia Cortázara,  Maria Vargase Llosy, Carlose Fuentese a Gabriela Garcíi Márqueze. Věhlasu svých kolegů ale přece jen nedosáhl – i proto, že se v roce 1981 vrátil ze Španělska do Chile. Roku 1990 v rodné zemi obdržel Národní cenu za literaturu, ale jeho pozdní díla víceméně zapadla. Těmi prvořadými zůstaly vedle Obscénního ptáka noci (1970) romány Místo bez hranic (1966) a Venkovský dům (1978). V češtině dosud vyšel jen raný román Korunovace z roku 1957.
„Donoso byl z naší generace spisovatelů ten nejliterárnější.“ — Carlos Fuentes

Přeložil: Michal Špína